Při psaní článku o novém 3DS (zde ho nehledejte) mne přepadla hodně silná nostalgie, protože už je to pět let co je na světě i PSP.

Své PSP mám něco přes čtyři roky, pamatuji se jakoby to bylo dnes, kdy jsem u svého Dvorního Prodejce ™ se zatajeným dechem sledoval co tento šperk elektronické zábavy dokáže. A všechny ty přísliby do budoucna které mělo… ach. Byla to krásná doba. PS2 byla stále na vrcholu, o PS3 se teprve začalo mluvit. V časopisech se PSP předpovídala veliká budoucnost hlavně ve spojení s hrami na velkou konzoli. Z mnoha slibů sešlo a vlastně se to celé zvrtlo trochu jinak, než to autoři na začátku plánovali, ale musím uznat, že i tak to nebyly špatné roky.

PSP mělo hned od začátku jeden obrovský problém – pirátství. O tomhle jsem už několikrát v jiných tématech psal, takže to vezmu hodně zkrátka. Na jednu stranu to vedlo k strašně malému prodeji originálních her, takže v druhém roce života handheldu se tak nějak přestali objevovat veliké hry. Samotná Sony na to nedokázala odpovídajícím způsobem zareagovat a místo aby se soustředila na online služby a benefity pro poctivé hráče, tak radši vydávala jeden zbytečný firmware za druhým. Je myslím jasné, že tato taktika díky vysokému skillu hackerů neměla úspěch a prodeje softu šli stále dolů. Co je ale s podivem, tak prodeje PSP naopak stoupali. Sice pomalu a na Nintendo DS rozhodně dlouho neměli, ale i tak to celkem šlo. Ve výsledku se PSP přehouplo přes padesát milionů kusů, což je číslo velice potěšující. Důvod je nasnadě. PSP jako multimediální přístroj je velice potentní a ve spojení s hombrew tvorbou šlo o ultimátní záležitost, takže spousta lidí si PSP koupilo ne kvůli hrám, ale třeba kvůli tomu aby si mohli na cestách pouštět filmy.

Hned ze začátku když jsem si koupil PSP, tak jsem si k němu pořídil i několik pro mne zásadních titulů. Bohužel Metal Geary Ac!dy spíše zklamaly, ale třeba Ace Combat byl a je velice povedený kousek (mimochodem, chystá se další díl, a myslím, že taky nebude marný), Tekken byl na výsluní hodně dlouho a Killzone ukázala, že hra původně z PS2 může být velmi svá, originální a hratelná (obecný toť problém portů z velké konzole, hlavně tedy FPS). Jinak to byla bída s nouzí. Hraní her, které měli kořeny na PS2 je totiž docela nešťastné díky chybějícímu druhému analogu, já osobně (a se mnou asi i zbytek majitelů PSP) naprosto nechápeme, proč inženýři v Sony mysleli, že jeden stačí. Vsadím se, že být tam dva, tak možná i dojde k většímu vyrovnání s prodeji NDS, které hendikep počtu ovládacích prvků obešlo originálním řešením pomocí dotykové obrazovky.

Druhý a třetí rok byl ve znamení stagnace. Nebylo co hrát, PS2 umírala, s PS3 to nevypadalo dvakrát slavně. Čerstvě rozjeté Store na PSN nenabízelo skoro nic (co se týče dem, tak je to na PSP vlastně dodnes dost bledé) a nějaké peckové hry se na obzoru vůbec neobjevovali. Tenkrát byly na denním pořádku dohady o brzkém ukončení podpory, nebo celé výroby a analytici sborovým hlasem doporučovali udělat rychle nové PSP. Možná by se tak i stalo, jenže přišla krize a tak jestli byly nějaké plány, museli se radikálně přehodnotit.

A to přehodnocení opravdu stálo za to. Sice se po nějakých hrách na velkou konzoli, jež by zahrnovali podporu i PSP skoro stále nedalo mluvit, ale začali se objevovat náznaky věcí příštích. Po úspěchu značek Rezistence a Motorstorm bylo jasné, že udělat odlehčenou PSP verzi je dobrý nápad, takže v loňském roce se objevilo několik her odvozených z těchto IP a navíc jde dokonce o dobré hry. Ke všemu jsme se dočkali nového Tekkena, konečně vyšlo Gran Turismo (slibované už od úplného začátku PSP, co jim s tím tak trvalo, když je ta hra pro mne osobně takové zklamání netuším, ale v jedné oblasti jim kredit přiznat musím. Multiplayer má jakousi plíživou návykovost a není vůbec špatný), Soul Calibur (hrozná hra, ale velká verze si nestojí o moc lépe, takže to berte jako varování) a Litle Big Planet (to prostě musíte mít, kopec srandy a životnost které nebudete věřit). A co je pro mne osobně asi nejdůležitější – na Store se konečně začaly objevovat hry! A je jich tam k dnešnímu datu opravdu hora.

Z nového PSP2 tedy dočasně sešlo, ale s pirátstvím se něco udělat muselo, takže bylo představeno PSP Go. Zmenšená varianta s výsuvným panelem, na němž jsou ovládací prvky a bez UMD mechaniky. Nová základní deska, docela slušivý design, nízká váha a 16 giga integrované paměti na hry stahované ze Store. To vše nádherně zabité totálně přestřelenou cenou. Pokus to byl hezký, protože hacknout PSP Go není lehké, ale k čemu to je když si to nikdo nekupuje? Ve výsledku tedy nové Go do prodejů PSP a tedy i softwaru prakticky nezasáhlo. Je možné, že se chystá nějaký relaunch za rozumnou cenu, ale myslím že to už moc platné nebude, protože Nintendo v tomto týdnu ohlásilo nové DS a to znamená, že Sony musí vyběhnout se svým novým gimmickem, jinak jim zase ujede vlak. O tom ale až bude více informací.

Je zajímavé, jak se vyvíjel vztah, který jsem k PSP měl. Ze začátku to bylo samozřejmě okouzlení z nové technologie, kdy jsem na něm hrál i doma (což je pro mobilní platformu poněkud zvláštní a zbytečné když máte zároveň velikou konzoli). To bylo po dohrání všech nových her vystřídáno jakýmsi rozčarováním, protože prostě nebylo co hrát, internet jsem neměl ani doma ani v práci a na Store (tenkrát se to jmenovalo jinak a s PS3 to nemělo nic společného) prostě nebylo NIC! Nastalo jisté období chladu, kdy jsem ho tahal jenom na Tekken dýchánky a podobně. Ani příchod PS3 to nezlepšil a nějakých pět her z PSX co byly na Store člověka nevytrhne, obzvláště když si ve volné chvíli chce zahrát nějakou straší vypalovačku. Touha po FFVII mne donutila cracnout si své PSP a pokusit se jít touto cestou. Na svou obhajobu mohu říci, že skoro všechny tyto hry jsem měl doma v originále a byla jen chyba Sony, že mi nedovolovala si je znovu koupit.

Ano, pirátil jsem. Co mne ale vyléčilo, byly neustálé problémy se stabilitou systému, nespolehlivostí kopií her a celkovou uživatelskou nepřístupností amatérských aplikací. Asi tak po roce jsem si řekl, že už toho mám plné kecky a dal jsem si tam originální FW a nelituji. Bylo to zrovna v době kdy se konečně začali objevovat nějaké ty hry na Store, v práci jsem se dostal na net (takže často jsem na fóru přes PSP a tímto se omlouvám za gramatiku, ono to prostě lépe nejde ), díky PC (sice šunka, ale práci odvede) jsem objevil kouzlo konvertovaných filmů a internetová rádia mi dokázali změnit práci na místo přeci jenom trochu snesitelnější než to peklo co byla doposud. V dnešní době to vypadá tak, že tento přístroj sebou tahám prakticky neustále. Za ty roky jsem si koupil na PSP mnohem méně fyzických médií než je u mne obvyklé, zato do digitální distribuce, ač ji v lásce moc nemám jsem nasypal solidní částku. Až se za pár let budu probírat sbírkou na tento systém, nebude to moc pohled na chlubení. Časem jsem si své bílé PSP tak nějak víc a víc oblíbil, není to taková ta nová láska, spíš se to podobá letitému partnerství kdy se na něj můžu spolehnout, znám jeho možnosti a hranice a celkově jsem s ním srostl.

Jenže tu máme čas. Jak jde doba, tak narůstá takový ten pocit, že je čas takříkajíc přezout boty. Nové technologie třeba od Applu, miniaturizované netbooky, proboha vždyť i ty mobily dnes umí skoro neuvěřitelné věci. Nechci tím říct, že se mi starý brach znelíbil, nebo že ho při nejbližší příležitosti zahodím a koupím si první udělátko s hezkou reklamou, jen si myslím, že by pomalu měl jít do důchodu, taková ta generační obměna. Prostě, se mi zdá, že je nejvyšší čas na PSP2 a jestli to v Sony necítí stejně jako já, tak mají myslím veliký problém.